Dnešní pozvánka skýtá jedno malé, leč velmi působivé a pro většinu z vás nejspíše netušené jičínské překvapení. Ale začněme od začátku. Málokdo už dnes ví, že Nové Město pražské bylo ve středověku jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Evropě. Jeho středobodem bývala kaple Božího Těla (1382–1791) na dnešním Karlově náměstí, která v rámci lucemburských Čech představovala architektonicky naprosto jedinečnou sakrální stavbu konstruovanou na centrálním půdorysu s vysokou středovou věží a hvězdicovým věncem kaplí. V těsném sousedství stávala původně dřevěná, posléze kamenná soliterní věž, z níž byly od poloviny 50. let 14. století do roku 1437 desetitisícům poutníků z celé Evropy ve svátek Kopí a Hřebů Páně ukazovány císařské insignie náležející ke korunovačnímu pokladu císaře Karla IV. a nejcennější pašijové relikvie, mezi nimiž figurovalo především kopí sv. Longina, jímž měl tento římský setník probodnout bok ukřižovaného Krista.
Po bitvě na Bílé hoře císař Ferdinand II. vyhověl žádosti Tovaryšstva Ježíšova, které o tuto kapli velmi stálo, a daroval ji i s okolními pozemky jezuitům. Po zrušení jezuitského řád byla kaple v rámci josefínských reforem roku 1784 odsvěcena a zrušena. Roku 1791 byl potom osud této výjimečné stavby definitivně zpečetěn. Kaple byla zbořena a na jejím místě, které nebylo nikdy zastavěno, byla zbudována silnice. Existuje několik ikonografických památek, leč reálná podoba zaniklé stavby, její symbolická rovina a role při slavnosti ukazování říšských ostatků v Praze doby Karla IV. a Václava IV. zůstávají oblíbeným a neustále diskutovaným tématem pražských i zemských dějin.
Snad více než samotná kaple je předmětem vzrušených debat spojení této stavby s Bratrstvem obruče a kladiva. Víme, že se jednalo o dvorské společenství, které nechalo roku 1382 kapli založit a v jehož čele stál sám král Václav IV. Přesné datum a okolnosti vzniku bratrstva jsou ale zahaleny tajemstvím. Nedostatek historických informací i mimořádné souvislosti způsobily, že nejpozději v 19. století bylo Bratrstvo obruče a kladiva opředeno esoterními legendami, které toto společenství pokládají za jakousi odnož svobodných zednářů. A tajemná legenda žije svým životem dodnes, v posledním desetiletí především zásluhou známého spisovatele Petra Stančíka.
Jičínské by proto mělo zajímat, že mezi 40 příslušníky Bratrstva obruče a kladiva, kteří dne 1. dubna 1382 v novoměstském klášteře na Zderaze signovali zakládací listinu kaple Božího Těla a připojili k této zakládací listině svoji pečeť, byl i jeden šlechtic z Jičínska, dokonce z bezprostřední blízkosti města Jičína. Osoba, o níž se ve školách neučí, v Jičíně nevypráví, a v historické literatuře ani mnoho nepíše. Jejíž jméno bychom ale měli znát.
Naším listopadovým hostem bude český historik, archivář, odborný pracovník Archivu hl. města Prahy a – poněkud symbolicky – také jičínský rodák Mgr. Jan Hrdina, Ph.D., s nímž budeme v kontextu náboženských slavností doby lucemburské hledat odpovědi na dodnes provokující otázky: Jaký byl vztah kaple Božího Těla ke každoroční slavnosti ukazování svatých ostatků v Praze? Proč byla kaple zasvěcena Tělu a Krvi Páně a neznámým světcům sv. Felixovi a Adauktovi? Kdo byli zakladatelé bratrstva Obruče a kladiva a co spolehlivého můžeme o této korporaci zjistit? A konečně – co spojuje okruh zakladatelů zmíněného bratrstva s širším regionem Jičínska a kdo byl oním „tajemným“ šlechticem a jičínským členem Bratrstva obruče a kladiva, kterého regionální historie až do této přednášky po hříchu opomíjela?
V pátek 29. 11. 2024 v 18.00 hod. v aule Lepařova gymnázia v Jičíně společně otevřeme další netušenou kapitolu jičínské historie. Nenechte si tuto výjimečnou přednášku ujít!